Cestopis – Cesta z Manily do Prahy přes Dubaj s Cebu Pacific

Obvykle trip reporty a dojmy z cestování letadlem nepíšu, ale protože jsem stejně jako mnoho českých a slovenských turistů využil akce Cebu Pacific (Manila – Dubaj), tak jsem se rozhodl napsat menší cestopis (trip report) z naší cesty do ČR. Ale protože by dojmy z letu Manila – Dubaj a zpět nestačily na průměrně dlouhý článek, rozhodl jsem se napsat trip report ze všech letů. Přestože že šlo skoro vše jak mělo, tak nastaly stresující situace, které tento trip report okořenily. Jak to vše začalo?

Koupě letenek

Několik měsíců předem jsem zakoupil letenky na již zmiňovaný let Manila – Dubaj a zpět za zhruba 3000 Kč na osobu, což byla neuvěřitelná cena. Zhruba měsíc poté jsem dokoupil letenky Dubaj – Praha a zpět za 6500 Kč u Smart Wings a zbylo mě tak dokoupit ještě letenky z Palawanu do Manily. Jenže co nestalo, asi měsíc a půl od zakoupení letenek Dubaj – Praha mně přišla zpráva, že mi Smart Wings vrátili peníze na účet a letenky zrušili. Neobtěžovali se poslat ani email proč.

Vznikla otázka, co dál? Nastalo každodenní hledání letenek Dubaj – Praha za podobnou cenu, jako byly původně ty se Smart Wings. Když se nic levného neobjevilo ani necelé dva měsíce před odletem, rozhodl jsem se koupit letenky s Aeroflotem, ruskou aerolinkou přes Moskvu. Nejen že ty letenky stály skoro jednou tolik, ale ještě jsme museli přes Moskvu! Z původně luxusní ceny se vyklubala už nic moc záležitost, i protože během letu Manila – Dubaj se za vše platí a neexistuje tam žádná zábava typu sledování filmů a tak podobně. Asi tedy chápete, že na slovo Smart Wings mám již pár měsíců alergii.

Při plánování jsem také trošku riskoval, protože na přestup v Dubaji do Moskvy jsme měli 4.5 hodiny, což není kdoví jaký luxus, protože stačily větší problémy s letadlem v Manile a mohli jsme se jít klouzat do známého dubajského obchodního domů se sjezdovkou. Nakonec jsem v jedné z akci Cebu Pacific koupil zpáteční letenky z Palawanu do Manily za pěkných 1000 pesos. Zde jsem také zariskoval, protože jsme měli v Manile na přestup 4 hodiny, což také není kdoví jak moc, když jsem si vzpomněl na některá dřívější zpoždění. Nicméně bylo to v rámci jednoho terminálu a tak bychom museli mít opravdu pech, aby jsme let do Dubaje nestihli.

A330, Cebu pacific, autor: www.pbase.com
A330, Cebu pacific, autor: www.pbase.com

Cesta do České Republiky

Den odletu nastal a já s chvěním v žaludku s manželkou vyrazil na letiště v Puertu. Tam mě překvapil dražší odletový poplatek, který již stojí 200 pesos (už by se neměl zdražovat). Na flight radaru jsem zjistil, že letadlo s kterým poletíme do Manily, se s nepatrným zpožděním blíží k Palawanu. Boarding začal asi s 15 minutovým zpožděním a tak jsem byl mnohem klidnější. Palawan se s námi loučil s krásným slunečním počasím.

Let do Manily proběhl v pohodě, jen jsme tentokrát seděli vepředu a tak jsem před startem mohl obdivovat kabinu letadla. Během letu byla opět tradiční soutěž, jenže tentokrát to holky nějak odflákly a daly dárky lidem, jak se jim kdo ozval.

V Manile při čekání na zavazadla mě překvapil jeden Filipínec, který mě oslovil lámanou češtinou. Vysvětlení přišlo záhy, když mě už anglicky vysvětlil, že vedle stojící blondýna je Češka! Aby těch náhod nebylo málo, tak mě znala díky mému blogu a dřív jsme si vyměnili pár emailů ohledně Filipín.

Po vyzvednutí zavazadel jsme si šli do Wendy’s dát oběd a pak na check–in (nemuseli jsme měnit terminál). Na check-inu nám potvrdili toho, čeho jsem se bál. Manželka jako Filipínka potřebuje do Dubaje vízum (to jsme samozřejmě věděli) a tak vyzvednutí zavazadel bude na mě. Šlo nám hlavně o to, jestli nám nemůže poslat zavazadla až do Prahy, což nám zamítla. Bude to znamenat rychle projít pasovou kontrolou, výzvědnou zavazadla a jít na check-in, zatímco manželka projde check-inem u transitního kiosku.

Beef curry za 500 pesos, let Manila - Dubaj
Beef curry za 500 pesos, let Manila – Dubaj

Po jedné špatné zprávě přišly dvě dobré a to, že již jako cizinec nemusím vyplňovat odletovou kartu a hlavně, že nemusíme platit odletovou taxu 450 pesos! Manželka však neunikla placení za jejich zvláštní poplatek 1600 pesos.

Do Dubaje vypravuje Cebu Pacific velký A330, který je však co se zábavy dost očesán, respektive až na jeden časopis tam nic nenajdete a tak radím si na tento let vzít dostatek svoji zábavy. Nečekejte žádnou obrazovku, filmy, atd.

Boarding začal na čas, prostě zatím klapalo, jak mělo. Po startu jsem si všiml mnoho prázdných míst, což značilo, že let byl obsazen více než z poloviny. Ještě před startem jsem si říkal, že bych mohl obsadit jednu z volných trojek, nicméně letušky na ně zamezily pásem a otevřeními stolky přístup. Proč to udělaly, jsem zjistil zhruba po dvou hodinách letu, kdy si tam některé šly vyspat (asi po dvou hodinách se poctivě vystřídaly). Celkově se letušky u tohoto letu nepřetrhly, protože za celý 8 hodinový let prošly letadlo s vozíkem dvakrát a pak je nikdo neotravoval. Důvod byl jasný, skoro všichni cestující (většina byli Filipínci) měli jídlo a pití svoje a tak letušky měli klid.

Vnitřek A330, let Dubaj - Manila
Vnitřek A330 s Cebu Pacific, let Dubaj – Manila

Oproti například Korean air strašně velký rozdíl, ale co bych za tu cenu chtěl? Stejně tak korejské letušky mají určitě jiný plat nežli letušky u tohoto low cost letu s Cebu Pacific.

Jídlo, které jsme si zaplatili předem bylo průměr (za 500 pesos tedy hodně předražené a příště bych si ho už nekoupil). Mrzuté byly ceny za pivo (třetinka), které stalo 130 pesos a malé víno 200 pesos. Nealko už tak drahé nebylo, protože například voda stála 50 pesos, což mi už tak hrozné nepřišlo. Hranolky byly k dostání za 60 pesos, instantní polévka za 100 pesos, stejně tak jako kafe. Jak jsem již psal, tak jsem si všiml, že dost lidí mělo jídlo z domova anebo z letiště. Pokud nemáte pesa, tak můžete platit v dolarech, jenže to jsou ty ceny ještě vyšší, například voda 2 dolary, atak dále,  a tak radím si na zpáteční cestu nějaké ty pesa nechat.

Překvapila mě možnost internetu, protože bylo možné si za 5 dolarů na hodinu během letu zasurfovat (nebo do vyčerpání 20 megabajtů). Jak je tento internet rychlý jsem však nezkoušel.

Do Dubaje jsme přiletěli asi s 30 minutovým předstihem, což značilo, že budeme mít v Dubaji na přestup zhruba 5 hodin. Nemuseli jsme měnit naštěstí terminál, vše důležité se odehrávalo na T1. Po výstupu z letadla jsme se zeptali, jestli to nejde s batohy udělat jinak, než jak jsem popisoval výše. Dozvěděli jsme se, že by to šlo, ale museli bychom zaplatit. Rozloučil jsem se s manželkou, která musela asi hodinu a půl čekat, než Aeroflot otevře check-in v transitu. Já se vydal vystát frontu na pasovou kontrolu. Byl jsem nervózní, jak tohle vše dopadne.

Letiště Dubaj
Letiště Dubaj

Na pasové kontrole mě zaujali Arabové oblečení celém v bílem jako šejkové, kteří vypadali do jednoho jako modelové z časopisů. Po všech kontrolách jsem konečně vyzvedl naše batohy a vyšel pryč z příletové haly. Venku i po deváté večer bylo šíleně vedro (zlaté Filipíny) a tak jsem se během okamžiku zpotil. Odletovou halu jsem našel po chvilce, stejně tak i místo, kde měl Aeroflot check-in (všude jsou zaměstnanci, nebojte se ptát kde co a jak). Asi po hodině čekání a nervozity jak vše dopadne, jsem šel odbavit mě a naše oba kufry. To se ale moc nelíbilo člověku na check-inu, protože nejdřív o mě mluvil s nějakým kolegou (asi s vedoucím) a po té někam volal (asi na check-in na transitu). Poté přišel zpět ke mně a řekl mi, že mám štěstí, že jde o moji manželku, nicméně že jsem si ty batohy měl označit na check-inu v Manile rovnou do Prahy, protože by nám je automaticky v Dubaji přesunuli na nás let do Moskvy, respektive do Prahy (pokud je to v rámci terminálu, tak by to prý mělo být zdarma). Jenže to bylo samé prý a další dva lidé předtím říkali něco jiného. Nakonec jsem zjistil, že neměl pravdu, i v rámci jednoho terminálu se za přesun zavazadel platí. Každopádně mě odbavil až do Prahy (i naše zavazadla).

Hned jsem pospíchal na pasovou kontrolu a na gate, kde jsem předpokládal manželku. Ta tam již opravdu byla a tak mi spadl kámen ze srdce.

Malý A319 od Areflotu, s kterým jsme letěli z Dubaje do Moskvy.
Malý A319 od Aeroflotu, s kterým jsme letěli z Dubaje do Moskvy.

Let do Moskvy s Aeroflotem (můj první let s nimi) byl asi o 30 minut zpožděn, což nás už vůbec netrápilo, protože tu nejhorší část naší cesty jsme měli za sebou. Aeroflot posílá z Moskvy do Dubaje malý A319 a tak nebylo o co stát. O servis v letadle se staraly letušky celé v rudém s tradiční ruskou čapkou. Servis byl v pohodě, rozdali nealko pití (alkohol je během letu s Aeroflotem zakázán), pak jídlo a nakonec ještě pití. Horší už to bylo ale s místem na nohy a tak ten let celkově moc příjemný nebyl. Letuškám se komunikovat anglicky nechtělo, protože si myslely, že jsem Rusák, nicméně před koncem letu už konečně poznaly, že jim rusky fakt nerozumím a začaly na mě mluvit konečně anglicky. Asi pět a půl hodinový let na sever do Moskvy proběhl v pohodě.

V Moskvě se nám na rozdíl od Dubaje podařilo napojit na letištní Wi-Fi a tak těch necelých 5 hodin, které jsme čekali na navazující letadlo docela uteklo. Musel jsem taky ochutnat ruské pivo (bylo překvapivě dobré). Poslední let do Prahy měl být s ČSA (Codeshare s Aeroflot) a na to jsem se docela těšil.

Při vstupu do letadla mě potěšil výběr českých novin a nějakých časopisů a celkově také díky českým letuškám a kapitánovi už na mě dýchl domov. Start byl skoro na čas, přestože jsme čekali na jednoho opozdilce. A319 byl skoro nový a měl dokonce zabudované obrazovky, kde byli veškeré informace o letu. Také bylo v tomto Airbusu více místa na nohy, nežli u předcházejícího letu z Dubaje do Moskvy. Po chvilce nám letušky přinesly jídlo (těstoviny) a pití. Já samozřejmě poprosil a jedno orosené pivko. Většinu letu jsem si četl noviny, časopisy a nakonec jsem stačil ochutnat víno, které mi letušky samy nabídly. Let proběhl celkové bez problémů a v Praze jsme přistáli asi 20 minut dříve oproti plánu. Let s ČSA byl jednoznačně nejlepší ze všech 4 letů a musím na ně opět pět chválu (byl to můj druhý let s ČSA).

Co se týče servisu, nejlepší let byl s ČSA
Co se týče servisu, nejlepší let byl s ČSA

Cesta zpět na Filipíny

Jak jsem pěl chválu na ČSA při letu z Moskvy, tak při zpátečním letu jsem byl vyloženě zklamán. Tedy přesněji jsem byl zklamán z toho, co se stalo před samotným letem. Musím se ale vrátit úplně na začátek. Smůla už začala v metru, kde se rozbil vlak, s kterým jsme jeli. Museli jsme tedy přestoupit na tramvaj. Ztratili jsme tak hodně času, nicméně jsme na letiště a na check-in dorazili hodinu a půl před plánovaným letem. Na check-inu jsem nevěřil vlastním očím, protože na odbavení se linula obrovská fronta.

Nevím, kdo udělal chybu, ale jak se možné, že na dva lety (na stejných přepážkách se odbavoval také let do Petrohradu) fungovali jen dvě přepážky a třetí byla jen jako priority line? A když někam po chvilce odešla paní z druhé přepážky, tak nás odbavovala jen jedna přepážka. Nezbylo tedy té paní z priority line nic jiného, než nás brát také. Když pak začali brát prioritně cestující do Petrohradu, do kterého už začal boarding, tak se fronta na odbavení do Moskvy úplně zasekla.

Když po chvilce lidé ve frontě čekající na odbavení začali tleskat utíkající agentce z první přepážky, tak jsem začal být už hodně nervózní. Holka pravděpodobně neunesla vlnu stížností a nějakých nadávek a doslova s brekem utekla! (a už se nevrátila). Na velkou frontu teda zbyla jen jedna přepážka a to navíc, která měla být původně jen pro prioritní pasažéry. Když jsem se podíval na čas, tak jsme začali být prioritní všichni.

Šel jsem zjistit situaci k jakési asistentce, která měla mít tyto přepážky na starosti. Mladá paní měla pod náporem stížnosti slzy na krajíčku a volala někam pro posilu. Ujistila mě, že nám let v žádném případě neuletí.

Jídlo během letu Praha - Moskva s ČSA
Jídlo během letu Praha – Moskva s ČSA

Chvilku na to se objevila očekávaná posila a přepážky jely opět dvě. Po více než hodině čekání ve frontě a pár minut před boardingem (na tak malé letadlo něco neuvěřitelného) jsme se konečně dostali na řadu. Požádal jsem paní na přepážce, jestli by nám neoznačila zavazadla až do Manily. Paní nám po chvilce telefonování sdělila, že by to asi šlo, pokud bychom v Dubaji neměli tak dlouhou čekačku na další let (20 hodin).

Proč jsem byl v tomto bodě naštván na ČSA? Protože tohle nebyla chyba letiště jak jsem se zprvu mylně domníval, ale chyba ČSA, která si pronajímá přepážky! 

Zjistili jsme, že naše letadlo do Moskvy bude mít asi 30 minut zpoždění a tak jsme ještě na boarding chvilku dokonce čekali. Ráno plné stresu ale ještě nekončilo. Během kontrolování pasů a letenek před nástupem do letadla jsme zasekli celou frontu asi na 5 minut. Důvodem bylo to, že mladý pán, který dělal kontrolu nás nechtěl pustit do letadla, protože si myslel, že navazující let z Dubaje do Manily na naší letence časově nesouhlasí a že by nás ČSA na jejich náklady museli vrátit zpět do Prahy. Asi po 5 minutách dohadování nás pán pustil konečně do letadla s tím, že si stejně není jistý a doufá, že to neodskáče. Během těch 5 minut mě jednou tak nahlodal, že jsem si už opravdu myslel, že jsem udělal při kupování letenek obrovskou chybu. Úplně mě polilo horko a v duchu jsem si říkal co teď? Samozřejmě bylo vše v pořádku, jen se pan kompletně ztratil v dnech na letenkách (přílety následující dny) a navíc si asi popletl datum toho dne.

Nakonec jsme odletěli s 50 minutovým zpožděním. Na samotný let a servis ČSA si stěžovat opět ale nemůžu a celkově let proběhl v pořádku.

Duty free v Moskvě
Duty free v Moskvě

V Moskvě jsme měli necelé 4 hodiny na přestup. Stejně jako z Dubaje, tak i z Moskvy jsme letěli s A319, které měl sedačky upravené tak, že i já měl málo místa na nohy. Nicméně těch 5 hodin a něco docela uteklo a kolem 1 hodiny noční jsme dosedli na dubajské letiště.

Tam nás čekalo dlouhých 20 hodin čekání na další let do Manily. Do města jsme nejeli, protože jak jsem se již zmiňoval, tak manželka by musela vyřizovat víza (původně jsme si je chtěli zařídit, ale nakonec jsme se rozhodli víc utrácet v ČR). Překvapivě těch 20 hodin rychle uteklo a to i díky tomu, že nahoře v transitu jsou dobré sedačky na spaní (na rozdíl od sedaček u Duty free a u gatů). Takže jsme se v noci docela vyspali a já navíc spal ještě skoro celé dopoledne. Jelikož v transitu se žádné jídlo sehnat nedá, tak jsme ukecali pracovníky ostrahy a šli na snídani dolů do duty free.

Stejně jsme to udělali s obědem, ale protože se vyměnila směna, tak jsme měli problém, aby nás pak pustili zpět. Abych nezapomněl, tak nahoře na transitu se dala načepovat pitná voda, jsou tam elektrické zásuvky a tak mi skoro nic nechybělo. Snad jen internet, který fungoval až v zóně A, a navíc byl omezen jen na hodinu.

Dubajské letiště, tady jsem šel z příletové haly k odletové hale.
Dubajské letiště, tady jsem šel z příletové haly k odletové hale.

Celý den vysela ve vzduchu otázka, najdu večer naše zavazadla? Ohledně zavazadel jsem totiž zariskoval a nabídku že nám je za 16 dolarů přesunou jsem odmítl. Předpokládal jsem, že je pracovníci letiště z pásu sundají a hodí je do místnosti, kde uchovávají ztracené zavazadla. Tato teorie se mi potvrdila a zavazadla jsem tam opravdu našel.

V příletové hale jsem použil výtah (v levé části), jel jedno patro nahoru, poté jsem vyšel ven, kde jsem přešel silnici a vkročil do odletové haly. Většina lidí na letišti umí anglicky, pokud si nebudete jistý, nebojte se kohokoliv zeptat!

Na check-inu šlo tentokrát vše v pohodě a překvapivě ani nechtěli vidět letenku pryč z Filipín (asi protože jsem je s tím speciálním požadavkem zaskočil), protože většinou letenku pryč z Filipín chtějí vidět, což mi potvrdil mladý pár z Čech, který také letěl do Manily.

V Dubaji na letišti jsem byl již několikrát, ale nikdy jsem si nevšiml, kolik tam pracuje Filipínců. Zkrátka díky tomu, že teď nějakou dobu žiju na Filipínách, už Filipínce poznám na 100 metrů. Určitě nebudu daleko od pravdy, když teď budu tvrdit, že půlka pracovníků na letišti jsou Filipínci. Většina Asiatek pracujících na letišti v Dubaji jsou pravděpodobně Filipínky.

Boarding byl trošku zpožděn a odletěli jsme asi s 20 minutovým zpožděním. Velký A330 opět voněl novotou, možná to byl ten samý, co jsme s ním letěli do Dubaje (popravdě ani nevím, kolik těchto letadel mají). Letadlo bylo tentokrát více jak z poloviny prázdné a to ještě asi přeháním. Cestující byli v 95% Filipínci, kteří tuto linku používají jako takový soukromý spoj domů 🙂 Let proběhl v pohodě, tentokrát tam bylo místa na spaní tolik, že si letušky nic nerezervovaly a my tak měli s manželkou každou svojí „trojku“, takže jsme se vyspali i v ležící poloze.

Do Manily jsme přistáli skoro s hodinovým zpožděním. Důvod mohu jen tipovat, špatný vítr, šetření paliva anebo oboje? Na imigračním jsem dostal vízum opět na celý rok a tak mám na rok zase vystaráno.

Nový hostel na Terminálu 3, který se nachází ve 4 patře!
Nový transit hostel na Terminálu 3, který se nachází ve 4 patře! (foceno z mobilu)

Na T3 jsme se přesunuli do odletové haly, kde jsme si po check-inu zavazadel dali pozdní oběd. Pokud budete na T3, tak radím se najíst ještě v odletové hale nad check-inem, kde je na výběr z několika restaurací či fastfoodů. Nové je na T3 ve 4 patře hostel, viz foto! Po bezpečnostní kontrole jsme zamířili do nejhorší části T3, do dolních gatů okolo čísel 133, kde je to vždy neskutečně přelidněné a je tam velké vedro.

Konec výletu už jen stručně, odlet na Palawan byl o hodinu a půl zpožděný, z toho jsme asi 30 minut popojížděli na ranveji ve frontě letadel. Během letu mě pak zaujal výcvik nových stewardů. V půlce letu byla opět soutěž, kterou se mi poprvé povedlo vyhrát! Naše dlouhá cesta z Prahy skončila po dvou dnech a půl v 18:30 místního času!

Hodnocení

Jak celý trip hodnotím? Dobrý standart předvedlo ČSA (až tedy na ty přepážky v Praze), Cebu Pacific z Manily do Dubaje nepřekvapil, ale ani nezklamal (co taky za tu cenu letenky čekat), nicméně bonusem bylo velké a novotou vonící letadlo s dobrým místem na nohy a nakonec Aeroflot, který mě zklamal malým a starším letadlem, kde jsem měl i já problém s místem na nohy (166 cm). Pokud by se tato akce Cebu Pacific znovu opakovala a já plánoval cestu do ČR, určitě bych neváhal a tento let přes Dubaj koupil znovu.

 

Facebook Comments

12 comments on “Cestopis – Cesta z Manily do Prahy přes Dubaj s Cebu Pacific

  • Slavka , Direct link to comment

    Ahoj Romane,
    Pozdravujem zo slnecneho Boracaye😊 Zajtra letime Kalibo-Manila a potom Manila-Dubaj z Cebu Pacific, prilet i odlet z terminalu 3. Chcela som sa spytat ci nam nevies poradit kolko budeme platit za terminal fee a travel tax fee? Dakujem Slavka

    • Roman Mudroch , Direct link to comment

      Zdravím, tak to je super že vám vychází počasí 🙂 V Puertu je také slunečno. Ale teď k otázce. V Manile se už žádný odletový poplatek neplatí, zmiňuji to v tom článku 🙂 V Kalibu ale platit pravděpodobně budete, předpokládám mezi 50-200 pesos.

      • Vojta , Direct link to comment

        Včera jsem se vrátil z Boracay, na Kalibo airport se platí poplatek 200PHP. V manile jsme nic min. týden při odletu do Kalibo neplatili

  • Hanka , Direct link to comment

    Ahoj Romane, díky za skvělý blog!
    V březnu letíme s partou (celkem 4) do Manily navštívit kamarádku, co tam žije. Celkem tam budeme 3 týdny cestovat. Teď v neděli akorát jdeme kupovat letenky. Zaujal mě nápad PRG-DXB, DXB-MNL ale koukám na Cebu Pacific a v březnu se mi tam ukazujou hodně vysoké ceny. Tebe letenka MNL-DXB a zpět vážně vyšla na 3000? Díky za odpověď.

      • Roman Mudroch , Direct link to comment

        Dobrý den,

        cena za zpáteční letenky Manila – Dubaj za 3000 Kč je již dávno pryč, byly to dvě akce na začátku tohoto roku. Cestopis jsem vytvořil, protože tuto akci využilo hodně lidí (stejně jako já) a tak se jim informace z letu mohou hodit.

  • Veronika , Direct link to comment

    Dobrý den Romane, mám velký dotaz. Už asi 4 krát mi aerolinky CEBU změnili čas letu (letenky jsem kupovala v promo akci před půl rokem)..takže nyní to máme tak, že přiletíme v 12:15 na terminál 3 v Manile a ve 13:00 odlítá let do Puerty.Máme jen baťohy, ale obávám se, že to asi nemá cenu zkoušet stihnout? Nebo co myslíte? Máme koupit jiné spoje?
    Děkuji
    Veronika

    • Roman Mudroch , Direct link to comment

      Dobry den,

      pokud byste prileteli na cas, tak by se to ciste teoreticky stihnout dalo (predbehnou frontu u imigracni), ale staci sebemensi zpozdeni z Dubaje a bylo by zle. Rozhodnuti necham na vas, ja bych to asi neriskoval a koupil nove letenky. Na T3 sidli Cebu pacific, tak si tam zkuste vybehat aby vam vratili penize za ty stare (jestli to pujde).

  • František , Direct link to comment

    Ahoj, už jste někdo řešil tento scénář?
    V pátek letím společně s filipínkou, která má v ČR přechodný pobyt, z letiště PRG do MNL. Zastávka je v Dubaji (DXB) a to 6 hodin.
    Odlétáme z Prahy se společností Fly Dubai, přílet je na terminál T2. Za 6 hodin odlétá navazující let společnosti Cebu Pacific z terminálu T1 do Manily. Máme jen jedno zavazadlo a to je psané na mě, takže by neměl být problém při odbavení, jen se musíme rozdělit.
    Jde o to, že přítelkyně nemá žádné tranzitní vízum.
    Vím, že tu v článku autor popisoval, že manželka šla tranzitní zónou (nepotřebovala vízum, protože byla stále na jednom terminálu) a fakticky neopustila letiště.
    Když jsem volal na velvyslanectví UAE v Praze, Ti mi nedokázali jasně odpovědět, ale že „prý by neměl být problém“ s tranzitem mezi terminály bez transitního víza.
    Jenže v podmínkách UAE je jasně definováno, že pro získání tranzitního víza musí být zastávka alespoň 8 hodin.

    Jsem z toho úplně dezorientován.
    Let byl rezervován (bohužel) přes kiwi.com, tam naprosto vůbec nic neví, ať se zeptám na konzulátech.

    Má autor článku nebo někdo podobné zkušenosti ?
    Bojím se totiž nejhoršího – neodletíme z Prahy, protože fakticky neexistuje z Dubaje navazující let ze stejného terminálu.

    zdraví
    František

    • Roman Mudroch , Direct link to comment

      Ahoj, podle mě budete muset zaplatit víza pro ní, jde o to, že musí změnit terminál a opustit budovu letiště, protože terminál 1 a terminál 2 nejsou průchozí. Kolik ale nevím, to zjistíte na místě, ale drobné to nebudou. Když jsem to takto absolvoval minulý rok, tak tam neexistoval dokonce ani žádný schutlle bus! Ten fungoval jen mezi T1 a T3, takže jsem musel vzít taxíka. Když jsem tam jel ještě předtím s manželkou (viz tahle recenze), tak naštěstí vše bylo z jednoho terminálu, tzn nemuseli nic řešit, protože neopustila transitní zónu. Bohužel nyní se už musí měnit terminál.

      Ohledně toho, že jí neumožní z Prahy odcestovat, tak oni většinou ví prd, pokud se na to budou náhodou ptát, tak jim řekněte, že zajistíte pro ní víza na místě, důležitá je letenka do Manily. Toho bych se fakt nebál, spíš bych byl naštvanej, že budu platit za víza. Proto s Cebu pac přes Dubaj s manželkou už nelítám.

      • František , Direct link to comment

        Ahoj Romane, děkuji za odpověď.
        Kdybych tohle věděl dřív, také s nimi neletím. Elektronickou letenku od kiwi, kde teprv byl upřesněn terminál příletů a odletů, jsem dostal 20.7. 🙁
        Se zaplacením víza na místě raději počítám. Včera nám naštěstí přišly online Boarding pasy z Dubaje do Manily.
        Jestli tam opravdu pracuje 50% filipínců, snad bude mít štěstí a nad přítelkyní se slitují.
        Až se vrátím, určitě napíšu komentář, jak to vše dopadlo 😉
        F.

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *