Cestopis – Toulky po jihovýchodní Asii, část první

Výhledna Hongkong z China of bank. V pozadí je vidět mrakodrap ICC a ostrov Kowlon

Výhled na Hongkong z China of bank. V pozadí je vidět mrakodrap ICC a ostrov Kowlon

Tento obsáhlý cestopis z mojí velké cesty po jihovýchodní Asii jsem našel nedávno v mém mobilu a usoudil jsem, že by se vám mohl líbit a hodit. Protože byl ale napsán bez diakritiky a s velkými chybami, tak mně dalo docela dost práce to převést do této doufám čtivé podoby. Tento cestopis může být pro vás snad inspirací a možná také průvodcem. Některé ceny však již nesouhlasí, protože je tento cestopis již přes tři roky vousatý. Pro mě osobně bylo velice zajímavé číst zpětně moje myšlenky, když jsem například poprvé dorazil do Puerta Princesa. Rozhodl jsem se cestopis osvěžit tím, že jsem tam vložil moje reakce, myšlenky na některé situace, které vidím postupem času jinak anebo jsem tam vložil nějaké jiné dodatky.

Vím, že cestovat v partě je jistě zábava, ale pokud někdo váhá vycestovat na takhle dalekou sám, nechť mu jsou moje zážitky příkladem, protože i tento způsob cestování má velké kouzlo a to speciálně, když jste single. Na takové cestě se dá totiž velice snadno seznámit s domorodci, ale také s různými lidmi z celého světa. Přiznám se, že se mi po první daleké cestě do Asie začaly líbit cizinky a to speciálně Asiatky. Začal  jsem tajně doufat, že si během dalších dalekých cest s nějakou padnu do oka. Nejen že se mně opravdu podařilo a našel jsem během této cesty filipínskou nevěstu, ale dokonce v Asii rovnou žiju! Po přečtení tohoto cestopisu (obou dílů) zjistíte, že potenciálních manželek bylo na této cestě více, ale osud pro mě vybral Bing a jsem tomu opravdu rád! Toto vše platí ale také pro ženy, znám několik případů, kdy se sama cestovatelka zamilovala během cest do místního domorodce anebo do jiného turisty! Chcete něco změnit zásadně ve vašem životě? Zkuste cestovat po světě singl!

Tento cestopis jsem rozdělil na dva díly, protože je opravdu dlouhý, nicméně druhý díl můžete očekávat brzy. Ještě to pak vzpomenu na konci, ale po napsání tohoto cestopisu jsem vytvořil v menu složku „Cestopisy“. Jestli máte v počítači nějaký cestopis, který je ohledně Filipín, tak mně ho můžete poslat emailem a já ho tu zveřejním pod vaším jménem anebo nickem (záleží na vás) a můžete být tak inspirací pro ostatní turisty. Na závěr úvodníku se musím omluvit za kvalitu některých mých fotek, protože o většinu fotek jsem přišel díky rozbitému pevnému disku. Děkovat mohu jen FB, kde jsem nějaké fotky sdílel pro rodinu a známé. Tento výlet do daleké jihovýchodní Asie se uskutečnil začátkem roku 2012. 

B747, krasavec od Lufthansy (letiště Franfurkt)

B747, krasavec od Lufthansy (letiště Franfurkt)

Itinerář
  • 07.01. – 11.01. Hongkong
  • 11.01. – 14.01. Bangkok
  • 14.01. – 17.01. Kuala Lumpur
  • 17.01. – 25.01. Palawan
  • 25.01. – 02.02. Boracay
  • 02.02. -.03.02. Manila
  • 03.02. – 04.02. Hongkong
Cesta do Asie

Den s velkým D nastal a já po výborném obědu vyrazil směr Ruzyně. Tam jsem měl sraz s kolegou z práce, fanouškem cestovaní a letadel. Šli jsme se podívat na terasu, ale protože se nad Prahou začali zrovna čerti ženit a já měl na sobě jen lehkou bundu a mikinu, tak jsme po chvilce odešli. Po rozloučení s kamarádem jsem zamířil na gate. Do letadla byl nástup na čas, ale jak jsem vzpomínal, tak počasí nám dvakrát nepřálo a tak se kapitán na poslední chvilku rozhodl rozmrazit křídla. Nakonec jsme zhruba po půlhodině vzlétli.

V letadle vedle mě seděl kapitán vojenských letadel, který občas lítá i s naším presidentem (nebo aspoň dříve lítal), takže jsem se rozhodně nenudil a něco zajímavého o letectví a letadlech se dozvěděl. Děkuji panu pilotovi za trpělivost.  Za zmínku stoji i to, že jedna letuška mě postříkala džusem, což dlouho nemohla rozdýchat a nabídla mně za to speciální jídlo, které však jsem odmítl. Nicméně po zbytek letu jsem se cítil jak celebrita, protože čas od času za mnou přišla a ptala se, jestli je vše ok. V Německu byl pořádný vítr, což se projevilo při přistání, kdy se letadlo ještě těsně nad zemí silně naklánělo. Do teď ještě nechápu, jak bylo možné, že jsme nezavadili křídlem o zem. Ve Frankfurtu jsem mel mít 2 hodiny čekačku na další letadlo, ale díky zpoždění se zkrátila na hodinu a půl. Stihl jsem ale vše i s obhlídkou místních duty free a vyzkoušeni německého piva (což je pro mě vždy důležité). Boarding na palubu B747 proběhl na čas, nicméně problémy nastaly potom. Kapitán nám sdělil, že máme nějaké technické problémy a čekáme na technika.

Naštěstí po půlhodině bylo už vše v pořádku a mohli jsme odstartovat. Start nebyl ale zrovna super, dlouho jsme se nemohli odlepit, pak jsme jednou nadskočili a hned potom naštěstí i vzlétli. Byl jsem mile překvapen, že jsou v sedadlech obrazovky, protože jsem na internetu četl, že B474 od Lufthansy, zvláště tedy na lety do Asie je nemá zabudované. Taktéž na catering jsem četl nic moc názory, i proto jsem byl překvapen, že vše bylo na podobné úrovni jako u Emirates. Let, který trval zhruba 11 hodin, proběhl v pohodě bez nějakých větších turbulencí a přistání bylo jak peřinky.

Tato lazer show v Hongkongu je každý večer.

Tato lazer show v Hongkongu je každý večer.

Hongkong a Macau

V Hongkongu (HKG) bylo skoro přesně poledne, když jsem čekal na pasovou kontrolu. Po kontrole jsem si šel vyzvednout batoh a hledat bus do centra města, konktrétně na Nathan road, kde jsem si chtěl v jednom komplexu levných hostelů (ChungKing Mansions) najít na blind ubytování. Autobus jsem našel lehce, jenže jsem se musel vrátit zpět rozměnit peníze do 7/11, protože jsem si vzpomněl, že se řidiči musí dat přesná suma. Po chvilce čekání jsem už seděl v dvoupatrovém autobuse (samozřejmě nahoře) a hned jsem začínal obdivovat krásu města. Cesta trvala něco pres hodinu, posledních 25 minut jsem pro jistotu stál dole, to abych stačil vystoupit ve správné stanici. Jinak počasí v HKG bylo jak se na subtropy v teto roční době sluší a patří kolem 20 stupňů.

Komplex levných hostelů je vskutku u zastávky a spíše to zvenku vypadá jako obchoďák. Komplex se dělí na několik zón a to na: A, B, C, D, E. Asi po hodině hledaní, jsem si našel v bloku E jeden guest house, noc za 150 HGD, což je docela dobrá cena. Pokoj byl opravdu malinkatý, vešla se tam sotva jen postel, sprchový kout a v něm dohromady i záchod. Jelikož pokoj ještě nebyl volný, nechal jsem tam batoh a šel se rozkoukat ven. První kroky mě zavedli k moři, kde jsem si užíval tepla a kochal se pohledem na protější ostrov Hong kong. Potom jsem si šel vyzvednout klíče a zaplatit za hotel.

Následovalo hledání restaurace a těšení na pravé čínské jídlo. Po chvilce hledání jsem už koukal na kliky háky v čínském menu, naštěstí vedle byly popisky také v angličtině. Po jídle jsem se jen procházel po Nathan road a jen zíral a zíral (asi byl na mě super pohled). K pozdnímu večeru jsem náhodně našel těsně za nočním trhem jednu ulici, kde místní věštci nabízeli své služby. Věštci jsou v HNG asi populární, protože na ně byla fronta jak na párky. Ve stejné ulici byly také vetší stánky, ve kterých byli zpěváci, zpívající čínské písně. Mně se tam zalíbilo tak, že jsem tam byl pak každý večer aspoň na chvilku. Později jsem zjistil, že místní lidi si tam chodí nejenom hudbu poslechnout, ale i zazpívat a to hlavně čínské skladby. Není to ale zadarmo, museli hodit cca 20 HKD do kasičky a pak se předvést podle libosti. Do hotelu jsem se dostal až kolem jedné po půlnoci. Ráno mě cekala prohlídka ostrova Lantau.

Největší sedící Buddha na světě, ostrov Lantau

Největší sedící Buddha na světě, ostrov Lantau

Na ostrově Lantau se nachází letiště, Disneyland, ale hlavně také Big Buddha, největší sedící Buddha na světě, který byl právě můj cíl. Na Lantau se dá dostat několika způsoby, já zvolil asi nejlevnější způsob. Vzal jsem si Ferry na Hongkong Island, kde jsem přešel na jiné molo. Tam jsem zakoupil lístek, který stal zhruba kolem 18 HKD. Loď má interval asi hodinu a dvacet minut, já naštěstí čekal jen okolo 20 min. Na molu byla malinká kavárna i s jedním počítačem, čehož jsem využil, protože jsem si koupil cappuccino a na internetu jsem četl zprávy z domova.

Celou plavbu jsem stal u zábradlí a pozoroval, fotil mrakodrapy z lodi. Opravdu krása, také počasí mě přálo, krásně slunečno a okolo 20 stupňů. Plavba lodí trvala asi něco pres hodinu. Poučen průvodcem jsem hnedka zkušeně našel autobus k Big Buddhovy. Lístek stál něco kolem 23 HKD. Cesta nahoru se proplétala serpentýnami v krásné přírodě, úplně pravý opak Hongkong i Kowlon Islandu (tam jsem byl ubytován).

Ze shora z kopců byl krásný výhled na moře, ale asi nejvíce mě upoutala kráva jdoucí volně po silnici, které se řidič jen taktak vyhnul. Po půlhodině jízdy jsme byli na místě. Opět poučen z jednoho cestopisu jsem nezakoupil lístek, protože jsem věděl, že je to jen chyták na lidi. Výstup k Buddhovy je zdarma, lístek je jen za jídlo nahoře v restauraci.

Buddha a celé okolí se mně moc líbilo, dýchlo na mě Thajsko. Před návratem jsem přemýšlel, že použiju lanovku a metro, ale když jsem viděl kolik stoji jen lanovka, natož pak metro, poslušně jsem jel opět kombinací autobus + loď. Protože jsem si moudře zapsal dole v přístavu časy odjezdu lodi a autobusu, věděl jsem, že to bude taktak, ale stihl jsem to, krásně to navazovalo.

Po příjezdu na Hongkong Island jsem zjistil, že mám krásný čas tak jsem ho šel prozkoumat. Po výstupu z lodi jsem došel až k tramvaji, s kterou jsem jel až k Bank of China, velkému mrakodrapu, kde je krásná vyhlídka na město. Hongkongská tramvaj je unikátní, dvoupatrová a jet v ní bylo pro mě opravdu zážitkem. V bance proběhla klasická kontrola batohu a pak mně vystavila slečna kartu. Vstup je zdarma a co bylo úžasnější, že jsem byl nahoře sám. Moc lidi o tom zřejmě neví. Po udělání par fotek a užívaní si výhledu na panorama Hongkongu jsem měl namířeno na hongkongskou klasiku Victoria Peak. Protože bylo ale ještě moc brzy (jsem chtěl být nahoře těsně před setměním) chodil jsem bezcílně po Hongkongu. Vlastně jsem hledal nějakou restauraci, ale na Hongkong Islandu je to banka na bance a restaurace skoro žádné.

Hongkongská dvoupatrová tramvaj

Hongkongská dvoupatrová tramvaj

Na horu Victoria Peak jsem chtěl využít lanovku, nicméně byla na ní pěkná fronta. Lanovka vypadá skoro jako ta naše petřínská, jen to převýšení bylo mnohem větší, prostě úžasné. Nahoře na Peaku je takový menší obchoďák s vyhlídkou. Po udělání pár fotek jsem měl do setmění ještě čas a tak jsem konečně zaplul do jedné z restaurací a dal si opět čínské jídlo. No jak jinak:)

Po jídle nastal konečně soumrak a já si vychutnával pohled i na noční Hongkong. Na vyhlídku, která je na střeše toho obchodního domu se platí vstup, bohužel už si nepamatuji kolik. Asi po půlhodině focení jsem dospěl názoru, že dál trápit foťák nemá cenu a šel pešky dolů (opět fronta na lanovku). Jenže jsem jaksi v té tmě ztratil orientaci a mírně zabloudil. Pomohla mně až jedna pěkná čínská sportovkyně:) Večer klasika, chození po Nathan road, pak noční trh a nakonec jsem ještě zašel do výškového baru Zuker. Bar je na takové terase, která je kolem budovy jakoby do účka. Z terasy byl opravdu krásný rozhled na noční město. Pivko stálo na přepočet asi 120 Kč. Na další den jsem mel naplánovaný jednodenní výlet do Macau.

Ráno jsem vstával kolem 8 hodiny a hned vyrazil do přístavu na Ferry (loď) do Hongkong Islandu. Tam jsem přešel k molu, respektive k takovému obchodnímu domu, který sloužil také jako molo do Macau. Pro více movité turisty byla možnost ještě vrtulníku, který ze střechy toho obchodního domu do Macau každou chvilku také vyrážel. Koupil jsem si lístek jen do Macau, protože jsem nevěděl, kdy se budu vracet a po 5 hodině večer už stál lístek více. Lístek stal okolo 150 HKD. Lodě vyplouvají snad každých 30 minut, což bylo super. Plavba proběhla v pohodě, žádné velké houpání. Asi po hodině plavby jsme dorazili do Macau. V přístavu byla klasická pasová kontrola i s razítkem.

Macau a portugalská architektura

Macau a portugalská architektura

Místní peníze jsem si nerozměňoval, protože všude šlo platit také HKD, ale jednou mně vrátili mince v jejich měně. Z přístavu jsem si chtěl vzít bus do centra, ale ani podle mapy jsem nepochopil jejich systém a tak jsem raději šel pešky, což se ukázalo jako dobrý nápad. Zaujala mě portugalská architektura a noblesní hotely, které slouží zároveň i jako luxusní kasina. Cestou do centra jsem navštívil hernu, kde jsem se jako by vrátil časem do mých dětských let. Přesně takové herní automaty u nás byly tehdy na matějské pouti. Dál jsem také navštívil muzeum Věd, kde jsem byl necelé 2 hodiny, moc pěkné muzeum, určitě jsem nečekal, že mě to tam bude tak bavit. Navštívil jsem i jeden z noblesních již zmiňovaných hotelů a kasino. Kolem poledne jsem zaplul do jedné malé restaurace, kde jsem vyzkoušel nějaké místní jídlo, které mě však až tak moc nenadchlo. Pak jsem dorazil konečně do staré, historické čtvrti, která mě značně připomínala Evropu. Poté nastal čas, abych vyrazil zpět do přístavu. No po celodenním putovaní po městě jsem už tak nějak trošku přišel na systém jejich MHD a jel do přístavu autobusem. V autobusu mě zaujal velký digitální rychloměr, který byl umístěný nad předním sklem a tak i cestující věděli, jak jedem rychle.

V přístavu jsem zjistil, jaký to jsem hňup, protože lodě jezdí přímo také na Kowlon Island, ale na mojí obranu musím podotknout, že jsem se o tom nikde nedočetl a molo na loď do Macau, je jak jsem pak zjistil úplně někde jinde, než molo na ferry do Hongkong Island. Lístek stál stejně jako z Hongkong islandu, ale plavba byla divočejší, protože to mnohem více to houpalo, což jedna Číňanka nezvládla a celou cestu zvracela do pytlíku. Byla u toho tak hlasitá, až to bylo nechutný, ale jak bylo vidět, tak Číňani jsou na to zvyklí a nevšímali si toho. Cesta trvala znova něco přes hodku. Z přístavu jsem zamířil na chvilku do hotelu a dolů mezi Indy na internet. Zapomněl jsem se zmínit, že celé přízemí toho komplexu hostelů je domovem mnoha Indů a Pakistánců, kteří tam mají svoje krámky se zbožím anebo s jídlem. Byl tam také internet shop, který jsem využíval.  Potom opět procházka na noční trh, kde jsem si dal i výborné čínské jídlo a následovala pařba s čínskými muzikanty, kde jsem popíjel pivko, poslouchal čínské písně a občas něco prohodil s čínskou mladou hezkou zpěvačkou. Následující den dopoledne mě čekal přesun do Bangkoku. Do hotelu jsem se vrátil jako obvykle něco po půlnoci.

Jeden z luxusních hotelů a kasín v Macau.

Jeden z luxusních hotelů a kasín v Macau.

Ráno jsem si zabalil pár svých švestek a autobusem jsem odjel na letiště. Hodnocení HKG si nechám až na závěr cestopisu, protože při návratu mě tam čekala ještě 1 noc. Hongkongské letiště je opravdu veliké, což jsem si plně uvědomil až při odletu. Na letišti nastal první velký problém na této mojí velké cestě po Asii. Ve frontě na odbavovací přepážku jsem zjistil, že nemůžu najít pas. No polilo mě horko, začal jsem se potit a už jsem si říkal, co budu dělat, že je vše v háji. Asi až po 10 minutách strachu a hrůzy jsem ho našel! Omylem jsem zastrčil desky s důležitými věcmi mezi mapu a ostatní prospekty města do přední kapsy velkého batohu (mého zavazadla). Po tomto šoku jsem se odbavil a jel vlakem na svůj gate. Mile mě překvapilo, že je tam dost počítačů s free internetem, čehož jsem hnedka využil (v té době jsem měl sebou starý telefon bez wifi).

Čekal mě můj druhý let s Air Asia a opět zpoždění, tentokrát okolo 45 minut, ale protože mě čekal v BKK jen relax, tak mi to nevadilo. Konečně nastal čas boardingu. Hned jsem si všiml, že letadlo má thajskou vlaječku, takže mě už ani nepřekvapilo, když jsem při nástupu uviděl krásné thajské letušky. Letadlo bylo poloprázdné a já měl celou trojku pro sebe. Toho jsem samozřejmě využil a dvě hodiny dlouhý let jsem krásně prospal.

Střešní bazén v Rambuttri Vilage v Bangkoku.

Střešní bazén v Rambuttri Vilage v Bangkoku.

Bangkok

Na letišti jsem si opět jako při každé návštěvě BKK vystál skoro hodinu na pasové kontrole. Po všech procedurách jsem si to zamířil na známé KSR. Jel jsem rychlodráhou a lodí. Loď byla natřískaná lidmi, příště bych určitě volil kombinaci rychlodráha a taxi (tato kombinace je i rychlejší, co jsem zjistil při další návštěvě BKK).

Měl jsem zarezervovaný hotel Rambuttri Vilage  se střešním bazénem. Bohužel sluníčka za ty tři dny jsem moc neviděl, ale nějaký ten základ jsem určitě dostal. Byla to moje již třetí návštěva BKK, proto mě čekal jen relax a večerní pařby v barech na KSR. Za ty tři dny se nestalo nic zvláštního, snad jen že poprvé jsem vyzkoušel moto taxi a byl to adrenalin. Kdo má rad adrenalin, tak vřele doporučuji. Poslední noc v BKK před dopoledním odletem do Kuala Lumpur nastalo to, čehož se každý turista bojí. V noci jsem to moc přehnal z alkoholem, pak zřejmě špatně nařídil mobil a ejhle, vzbudil jsem se v půl 10 ráno, akorát když moje letadlo do KL odlétávalo!

Velké poučení pro příště…hned jsem se sbalil a jel na letiště taxíkem a rychlodráhou.Tam jsem si koupil první možný let s Air Asia do Kuala Lumpur za 3200 Kč. Naštěstí to létá často a já tak přišel asi o 4 hodiny času v Kuala Lumpur a o tři tisíce korun. Na letišti jsem čekal asi 3 hodiny, čas jsem zabíjel brouzdáním na netu (taky zdarma jako v Hongkongu) a chozením po duty free. Nástup do letadla byl opět o 45 minut zpožděný, jak je u Air Asia zřejmě špatným zvykem. Posádka byla z Malajsie a  opět jsem mohl vidět výkvět snad nejhezčích holek z celé Malajsie. Po startu jsem se hnedka natáhl na moji trojsedačku a dospával kocovinu. Po 2 hodinovém letu jsme dosedli na menší letiště (LCCT) v KL. Jen pro doplnění, tak v Kuala Lumpur jsou dvě letiště, které však nejsou od sebe daleko. Já tedy přilétl a pak odlétával z toho menšího, low cost letiště (LCCT). Na letišti jsem si odstál chvilku na pasové kontrole (po BKK mně všechno přijde jako chvilka) a vyzvedl si batoh.

Petronas Twins

Petronas Twins

Kuala Lumpur

Ubytování jsem měl zamluvené z domova, jeden hotel v čínské čtvrti za 600 Kč na 2 noci. Z letiště jsem použil bus za 9 RM. Cesta do centra k metru trvala necelou hodinu. Potom jsem jel ještě jednu stanici metrem (metro bez řidiče mě fakt dostalo) a kolem 8 večer jsem byl na hotelu. Potom jsem zaplul v čínské čtvrti do jedné z mnoha jídelen. Jídlo je v Kl je levné a přitom tak dobré. Dal jsem si moje oblíbené čínské jídlo. Potom jsem jel metrem do centra na noční Petronas Twins. Dvojčata byla krásně osvícená a takhle v noci to byla opravdu pěkná podívaná. Poté jsem přejel znovu do čínské čtvrti, kde jsem se až do půlnoci poflakoval. Za zmínku stojí nehorázně drahé pivo a skoro žádný bar. No oproti BKK každopádně velká změna. Ráno jsem vstával kolem 8, protože jsem si chtěl vystát frontu na lístky nahoru na dvojčata. Bohužel už nejsou zadarmo, lístek stoji 50 RM a ještě jich je navíc omezený počet. Na lístek jsem čekal zhruba hodinu a na prohlídku jsem se měl dostavit v poledne. Znamenalo to tedy tři hodiny času. Ty jsem využil návštěvou páté nejvyšší televizní věže na světě. Lístek stál taky kolem 50 RM. V Kuala Lumpur žádná levnota v tomhle směru, nicméně návštěva věže a dvojčat za to určitě stála. Odpoledne jsem navštívil místní mešity, zahradu a tak různě se poflakoval v tom šíleném vedru. Večer jsem bloudil po čínské čtvrti a na místním trhu a vše zakončil návštěvou snad jediného pořádného místního baru.

Batu Cave

Batu Cave

Následující den jsem v stával okolo pul 9 a vydal se hledat autobus do jeskyně Batu cave, která je nedaleko KL. Bus jsem našel poměrně rychle a defakto za jízdy do něj naskočil a zaplatil 2 RM řidiči. Doprava busem po KL je zážitkem. V předních dveřích stojí týpek a vyřvává na lidi na ulici. Místní lidé do busu spíše naskakují, nežli nalézají. Přede mnou seděla jedna samotná blondýna a jako by tomu osud chtěl, tak oba jsme měli namířeno k té jeskyni. V zastávce, kde měla být poblíž ta jeskyně jsme vylezli a začali hledat společně jeskyni. Z holky se vyklubala sympatická Američanka z Kentucky. Po návštěvě jeskyně jsme dohodli, že si uděláme i společné odpoledne. Nasedli jsme do nějakého autobusu (jiné číslo autobusu nežli ráno) a jeli společně do města.

Měli jsme v plánu se podívat na motýly, ptáky, plus na nějaké další zahrady v centru města. Ten den bylo ještě větší vedro než ten den předtím (i když to už snad nešlo) a tak celé odpoledne bylo náročné, nicméně stálo to zato. S Christine byla sranda a několik zajímavých věcí jsem se dozvěděl o Americe. V pozdním odpoledni jsme se rozloučili.

Jelikož mě čekal noční let do Manily, dohodl jsem si ráno na hotelu, že si tam do večera nechám zavazadlo (velký batoh). Naprosto bez problému a ještě zadarmo. Zbytek odpoledne jsem si ještě naposled prošel čínskou čtvrtí, kde mě zaujala oslava čínského roku (fakt moc pěkné) a do večera jsem odpočíval v již zmíněném baru. Tam jsem se zapovídal s jednou Filipínkou, která v KL žije a v tom baru pracuje. Tato příjemná konverzace ve mně umocnila velké natěšení na Filipíny. (Pokud budou všechny Filipínky takhle milé a sympatické, tak budu ztracen, říkal jsem si).

Jedna z krásných zahrad v KL. V pozadí můžete vidět televizní věž.

Jedna z krásných zahrad v KL. V pozadí můžete vidět televizní věž.

Kolem 8 večer jsem šel na hotel pro batoh a poté jel na stanoviště autobusu. Tam jsem zjistil, že bude pohodlnější a možná i rychlejší použít rychlodráhu plus autobus, nežli jet celou cestu autobusem (na zmiňované menší letiště, z kterého jsem odlétával, se musí asi dvě stanice před konečnou přestupovat na autobus, na to větší jezdí přímo vlak). Za skoro stejné peníze nebylo co řešit. Poprvé v životě jsem měl použít Cebu pacific a byl jsem opravdu zvědav. Po velké nudě na letišti začal na čas boarding do letadla. Odlet byl také na čas a hned co to bylo možné, jsem si koupil na dobrou noc první filipínské pivo San Migel za 100 PHP. Let trval cca 3,5 hodiny a přistání bylo zajímavé, protože letiště je velmi blízko městu.

Ještě se vrátím ke KL. Samozřejmě, že největší dojem na mě udělaly známé dvojčata Petronas a zajímavé byly také malebné zahrady v centru. Když k tomu připočítám zajímavou čínskou čtvrť, kde je jídlo a oblečení doslova za hubičku, tak musí být cestovatel, jako jsem já spokojen (Po návštěvě Singapuru dva roky po té ale musím říct, že Singapur se mně líbí víc).

Tento díl je u konce! Doufám, že vás navnadil na tu filipínskou část, kterou se budu snažit zpracovat brzy (do týdne). Dodatky anebo moje zpětné myšlenky jsou psané kurzívou. Jak jsem psal na začátku, jestli máte nějaký cestopis, který se týká Filipín a chcete ho zveřejnit na mém blogu, tak mě prosím kontaktujte emailem 🙂

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Převodník měn

Zkuste zdarma náš převodník měn