Jak jsem se nemohl dostat z Filipín do ČR a cesta do Evropy

Když to tady na Filipínách v půlce března vše začalo, tak jsem si ani ve zlém snu nepomyslel, že budu mít takové problémy se dostat do České Republiky. Od půlky března byla totiž na Filipínách oficiálně pozastavená komerční letecká a lodní doprava a víceméně do konce března byly z Palawanu jen nějaké speciální lety pro turisty, kteří se z nějakých důvodů na Palawanu zasekli. Mohl jsem tehdy zariskovat a zkusit se dostat do Manily na ten vládní speciál který česká vláda poslala pro zaseklé turisty, ale informace se měnily každou chvilku a pro mě se to zdálo riskantní letět do Manily a tam se případně zaseknout pokud by to s tím letadlem nevyšlo.

Také šlo o další důvody. Je to tam můj druhý domov, mám tam zázemí a hlavně jsem měl letenky s British airways již koupené na půlku května. Od dubna do konce května se víceméně už nikdo z Palawanu nedostal, myslím, že za tu dobu byly jen maximálně dva speciály. V tu dobu byla totiž na Palawanu dá se říct zbytečná a přísná karanténa, přestože byl dle oficiálních zdrojů Palawan Covid – 19 free. Začátkem května se ukázalo, že můj let z Hongkongu do Evropy a do Prahy je zrušen a stejně bych se neměl jak dostat do Manily. Přehodil jsem tedy pro jistotu ty lety na začátek července. A stejně to nestačilo.

Začátkem června začalo na Filipínách mírné uvolňování a začala fungovat provizorně vnitrostátní letecká a lodní doprava. To se však netýkalo Palawanu, kde se rozhodli ještě vyčkávat. Ukázalo se to pro ně jako dobře, protože jak koncem června začalo těch pár letů a lodí na Palawan fungovat, tak se začal po Palawanu šířit Covid 19, který na Palawan přitáhli vracející se Filipínci ze zámoří nebo z Manily. Filipínci zkrátka nejen na Palawanu věci ohledně rozšiřování Covidu po těch uvolněních nezvládli, protože neměli dobrý nebo dokonce žádný plán.

Já jsem hned začátkem června kdy začaly místní aerolinky nabízet lety z Palawanu koupil letenky s Philippines airlines do Manily a do Hongkongu. Letenky nebyly zrovna nejlevnější a ukázalo se to jako chyba, protože jak jsem již psal, tak lidi na Palawanu si žádné lety nepřáli a PAL mi postupně zrušil oboje letenky. Na peníze budu čekat prý až půl roku.

Do toho už mi British air mezitím dvakrát zrušil let z Londýna do Prahy. To druhé zrušení bylo 10 dnů před odletem a já začal už zoufat. Asi týden před plánovaným odletem jsem koupil letenku z Manily do Hongkongu s Cathay pacific a doufal jsem v koupi letenky do Manily a pak dodatečně ještě letenku z Londýna do Prahy s ČSA, které přeci jen z Londýna na rozdíl od BA už lítají.

Do toho všeho přišla pohroma a naší čtvrť dali do nejpřísnější karantény ECQ. Nemůžeme nikam, ani nakoupit, protože jsou všude kontroly. Už jsem začal ztrácet naději, ale přes kontroly mě pustili když jsem řekl, že si jedu vyřídit papíry na cestu. Vlastně jsem byl jediný z rodiny, kdo mohl jet někam ven. Pár dnů před plánovaným odletem z Hongkongu jsem se tedy na radu prodejců letenek (koupit to na poslední chvilku) rozhodl koupit letenku do Manily jenže jsem narazil na problém a to že bylo vše vyprodané nebo zrušené! Znova jsem ten den usínal s tím, že se z Palawanu prostě nedostanu. Druhý den ráno jsem ale opět koukal online na letenky a vidím, že PAL nabízí let na 4.7. Hned jsem i přes ty kontroly vyrazil do jejich kanceláře doufaje že mi to nějak odečtou od toho co mi dluží. Logicky se to nabízelo, ale jelikož jsem již zažádal o refund tak mi řekli že mám smůlu. Letenku se mi ale podařilo koupit a teď šlo jen o to změnit let do Hongkongu a z Hongkongu do Londýna o jeden den, což jsem myslel, že nebude problém, protože Cathay pacific inzeroval změny zadarmo neomezeně a s BA jsem měl do té doby dobré zkušenosti.

Domů jsem přijel se všemi permity a papíry nadšen, ale to ze mě hned spadlo, když jsem během přebokování letenky s Cathay pacific zjistil, že chtějí za změnu letenky 200 USD! Okamžitě jsem podle dobrých zkušeností chatování s BA napsal na Twitter agentům Cathay. Během dvou hodin paní odpověděla, že opravdu musím zaplatit 200 USD za změnu letenky o jeden den. To vlastně byla částka skoro jako za celkou letenku. Byla to past do které jsem se chytil. Opravdu nabízí změnu letenek zadarmo, ale účtují si nějaký jiný skrytý poplatek. Nicméně jsem se jí mimochodem zmínil, že v Hongkongu jen přestupuji a to mě zachránilo, protože mi napsala, že tam mít transit nemohu. Jedině že bych měl všechny lety na jedné letence což jsem neměl. No když jsem si představil, že bych přiletěl do Manily a tam na checkinu zjistil že mě nepustí do letadla mě polil pot a to ještě bych mezitím zbytečně koupil letenky s ČSA z Londýna do Prahy. Přiznám se, že mě toto vůbec nenapadlo a byla to chyba, měl jsem si to zjistit.

Nakonec mě pomohla moje rodina, rychle jsme koukli na možné letenky a koupili jsme první navazující a „nejlevnější“ let z Manily s Etihad přes Abu Dhabí a Paříž do Prahy. Víceméně jsem zjistil, že s Etihad to je snad teď jediná normální možnost jak se dostat do Prahy. Letenku s Cathay pacific a s British airways jsem zrušil a mám teda dost peněz někde ve vzduchu u aerolinek a doufám, že mi je nějak v rozumné době pošlou zpět. Víceméně jsem se do poslední chvilky snažil držet BA abych nemusel kupovat nové a drahé letenky, což jsem stejně musel udělat, nicméně když to vezmu zpětně, tak bych stejně o moc dřív doma nebyl, možná tak o týden.

Cesta do Evropy

Možná někoho bude zajímat i moje cesta zpět. Vrátím se ke všem permitům a papírům co jsou potřeba abych mohl vycestovat z Palawanu a z Filipín. Abych člověk mohl v nynější době po Filipínách cestovat letadlem či lodí, tak musí mít různé povolení a permity. Začít se musí návštěvou Barangay hall (radnice čtvrti kde bydlím), kde by měli 14 dnů před odletem sledovat můj zdravotní stav. Realita? Nikdo nesledoval nic, prostě tam pak napsali nějaké teploty co je napadlo. Po té jsem jel pro health certificate, kde mi jen změřili teplotu a kde se mnou nějaké Filipínky flirtovaly. Nakonec jsem jel s letenkou na policii, kde mi vystavili Covid Shield aneb takzvaný travel permit. Dá se říct, že tedy úplně zbytečné papírování a buzerace od filipínské vlády. Kdybych měl Covid, tak to prostě nezjistí. A nejde jen o mě, takto kontrolují i všechny Filipínce kteří chtějí cestovat. Není tedy divu, že se Covid teď po Filipínách šíří jako lavina.

Vše se tak rychle seběhlo a já najednou odlítal. Na letiště mě vzal můj synovec tricyklem. Musel jsem mu ale vyřídit speciální permit v naší barangay hall. Na svůj permit pak pyšně koukal a byl celý nadšen že může vypadnout z karantény. Před vstupem na letiště po mě chtěli všechny ty zmiňované papíry a permity. Pak zase to samé při check inu. Vše se táhlo a čekalo se fakt dlouho. Na letišti v Puertu vyšroubovali většinu sedaček aby lidi měli sociální rozestupy, stejně tak všude byly značky kde člověk musí stát. Značky ale byly všude, i v Abu Dhabi a v Paříži.

O to pak byl pro mě šok v letadle, které bylo na 90% plné. Měli jsme totiž za to, že letadla lítají jen poloprázdná. Letušky pak vypadaly spíše jako sestřičky na operačním sále. Další šok bylo když se po zastavení letadla klasicky zvedli lidi, kteří si brali příruční zavazadla a udělala  se fronta než se otevřou dveře. Žádné rozestupy, prostě mačkanice a klasika jako vždy.

Přiletěl jsem na terminál 2 a musel jsem se dostat na terminál 1. Nasměrovali mě ven a čekat na schuttle bus. Tam mě ale začali otravovat Filipínci, že nic nepojede a že zařídí auto za 800 pesos. Furt do mě hučeli a když po 40 min autobus nikde, tak jsem se rozhodl jít pěšky. T2 je totiž opravdu jen kousek od T1 a šel jsem to po chodníku jen cca 10 min.

Na T1 zmatek, dovnitř mě nechtěli pustit, prý až 4 hodiny před odletem a tak venku postávalo mnoho lidí na sobě namačkaných. Teď někdy mají už otevřít i T3 na mezinárodní lety a tak to T1 uvolní. Nicméně jak je vidět z tabule, tak moc letů stejně nelítá. Nakonec jsem to ukecal a dovnitř se dostal o půl hodiny dřív a tak jsem zabral první místa u check inu, který asi pak za 20 minut začal fungovat. Překvapilo mě, že jsem se musel nějak online registrovat kvůli Paříži a ještě větší překvapení pro mě bylo, že po mě nikdo už nechtěl ty všelijaké šílené papíry, permity. Jen se mě ptala jestli náhodou nemám teplotu (jako by mi ji X krát ten den už neměřili) a jestli nemám kašel. Určitě bych jí vše pravdivě řekl. Ohledně měření teploty má člověk furt strach co kdyby, ale na druhou stránku když se cítím zdravý, tak se není čeho bát.

Letadlo Etihad bylo zaplněno tak jak jsem si představoval, to znamená poloprázdný a letušky na sobě tolik igelitu jako u PAL neměly. Zabral jsem si celou čtyřku a docela jsem i usnul, nicméně let byl dost neklidný a nebudu daleko od pravdy když řeknu že 70% letu to s námi furt více či méně házelo či houpalo. Je to podle mě tou deštivou sezónou co tam teď je.

V Abu Dhabi jsem měl dvě hodiny na přestup a nic zvláštního kromě hezkého svítání se tam nedělo. Let do Paříže byl s novým letadlem Dreamliner a letadlo bylo opět poloprázdné. Dost lidí cestovalo z Manily do Paříže jsem si všiml, asi to byl nejlepší a nejjednodušší způsob jak se teď dostat z Filipín do Evropy. Zabral jsem tří sedačku a opět pohoda. Tentokrát naprosto klidný let.

V Paříži jsem se podvědomě bál problémů kvůli tomu registrování v Manile a kvůli tomu že jsem neměl na ten let palubní lístek, protože mi ho na ten let v Manile nevydali. Proto jsem byl docela překvapený, že nikdo kromě letenky nic nechtěl a palubní lístek mi vydali na gatu. V Paříži jsem čekal na další let asi 2,5 hodiny. Let do Prahy byl se Smart Wings a byl asi ze 70% plný. Zajímavý bylo porovnání ohledně letušek. Na Filipínách byste do poslední chvilky byli v napětí, jestli se v PAL náhodou nespletli a neposlali nám do letadla místo letušek odběrové sestřičky, pak Etihad na sobě měli ochranou vrstvu a speciální brýle, nicméně neměli zakrytou hlavu, no a nakonec ve SW měly jen roušky a některé pro jistotu i face shield. Na letišti v Praze jsem byl nervozní z fronty na pasovou kontrolu, protože na T2 nemají žádné speciální okno pro české občany a cizinci to tam dost zdržovali.

V plánu jsem měl hned se nechat otestovat na Covid 19. Bohužel jsem si špatně zapamatoval informaci, že testování je někde u místa kde vylézají kufry. Bohužel to bylo ještě před pasovou kontrolou. Takže jsem musel do veřejné části, kde však byla fronta na dvě hodiny. Ještě ale musím zmínit, že mě snad podruhé v životě kontrolovali zavazadla po příletu. Asi jsem vypadal vystresovaně a moc jsem spěchal 😀

Celkově cesta domů byla ok, žádné zpoždění, žádné problémy, je znát že lítá méně lidí a letadel, ale 24 hodin v té roušce bylo hrozné a rozhodně bych takto někam daleko sám od sebe na dovolenou neletěl. Dneska mi přišel výsledek testu a jsem Covid 19 free, takže teď mi začne další nová etapa mého života. Na Filipíny plánuji letět zpět jen jako turista až tak za dva roky a to jen na pár týdnů. Doufám, že to zase bude už pro turisty ráj.  Život na Filipínách plánuji až na později.